V zápase o třetí místo na mistrovství světa v Kataru svedl osud dohromady týmy, které zahájily aktuální turnaj vzájemným střetnutím. Ve skupině s Belgií a Kanadou byly tyto týmy považovány za přímé konkurenty v boji o druhé místo v play-off, přičemž sázkové kanceláře favorizovaly tým Roberta Martineze na první místo. Nicméně belgickou "zlatou generaci" právem poslali Chorvati a Maročané budovat nový tým mimo Mundial. Před začátkem mistrovství světa byl chorvatský tým na seznamu uchazečů o titul zařazen na 12. místo s kurzem 60, zatímco Maroko bylo uváděno jako 21. s kurzem 230. Účast obou soupeřů v zápase o třetí místo lze považovat za senzační, přestože Chorvaté složili v zápase s Argentinou pouze poklonu úřadujícím vicemistrům světa.

Po nulové remíze v prvním kole skupinové fáze proti nadcházejícím soupeřům nezačali Chorvaté zápas s Kanadou příliš sebevědomě, když nejprve inkasovali, ale hned čtyřmi góly v řadě potvrdili svou převahu nad soupeřem. Zápas s Belgií mohl pro svěřence Zlatka Daliče skončit prohrou, kdyby Lukaku proměnil alespoň jednu ze svých čtyř šancí. Vrcholem Livakovičovy slávy bylo play-off, kdy pro svou zemi vyhrál dva penaltové rozstřely. Semifinálové střetnutí s Argentinou bylo pro Chorvaty trochu neúspěšné, když inkasovali nečekané góly a nedokázali si vytvořit tlak, čímž právem prohráli s Messim a spol.

Maroko je skutečným objevem a senzací Mundialu. Od skupinové fáze nechal tým Waghida Regraghiho na turnaji střídavě Belgii a Kanadu, Španělsko a Portugalsko. I přes prohru s Francií je třeba říci, že Ziesch a spol. postupovali od zápasu k zápasu a v semifinálovém střetnutí hráli velmi slušně. V první polovině druhého poločasu Maročané dokonce zamkli Francouze na jejich polovině hřiště a rychlou prací s míčem dokázali projít přes zkostnatělou obranu mistrů světa.

Zdálo se, že africký tým je na zisk bronzových medailí z mistrovství světa psychicky lépe připraven.