Národní tým Norska prožívá v současné historické etapě jedno z nejpozoruhodnějších období od počátků fotbalu v této zemi. A navíc v týmu Ståleho Solbakkena je rozený kanonýr, který patří mezi tři nejlepší na světě, a k tomu se našli i další celkem slušní hráči. Současným vrcholem rozkvětu norské reprezentace je jeho vystoupení na minulém mistrovství světa. Norsko tam hrálo odvážně a sebevědomě a dokázalo vyhrát ve čtyřech ze šesti zápasů. Mezi poraženými Norska v osmifinále byla Brazílie pod vedením Carla Ancelottiho. Jde o to, že prakticky ve všech zápasech Norové vyjížděli na útok a inkasovali v každém z nich od jednoho do čtyř branek. Není překvapující, že cesta týmu Solbakkena turnajem skončila ve čtvrtfinále proti pragmatickému výběru Anglie. V podstatě jde o to, jak omezit sílu norské reprezentace, a to zvláště Erlingu Haalandovi, který v průměru vstřelí za národní tým více než jeden gól na zápas. Ale tuto otázku zvládne jen málokterý tým. Anglii se to podařilo v onom výše zmíněném zápase. To je zcela v silách i Portugalska. Portugalsko pod vedením Roberta Martíneze došlo do osmifinále. Zdálo by se, že vyřazení od budoucího vítěze Mistrovství světa není ostudný výsledek. Avšak tak to není, pokud nebereme v úvahu složení Portugalska — jen středová řada Vitinha, Neves, Neto, Fernandes a João Félix vyvolává obavy. Samozřejmě by tato reprezentace měla usilovat o nejvyšší pozice ve světovém fotbale. Portugalsko své úvodní utkání Ligy národů odehrálo na domácím stadionu proti Walesu. Působící jako jasný favorit, portugalský tým jednal opatrně, vytvářel šance, ale uspokojil se jen s jedním gólem. Hlavní věcí, která se v té konfrontaci stala, není vítězství Portugalska, ale skutečnost, že Jorge Jesús umožnil střídání Cristiana Ronalda alespoň ve středu druhé půle. Hosté jsou podstatně všestrannější a kvalitnější než Norové.